27. Ne proto, že tak zvykem jesť,

Ne proto, že tak zvykem jesť,

na dobrodincův jmenoviny

jim blahopřát a vzdávať česť,

neb jinými je slavit činy:

Mne spíše, abych pravdu řek’,

vděčnosť a láska jemně nutí,

bych vyslovil Ti samoděk

blahostná svého srdce hnutí.

Ó šťasten buď! A každý den

přinášej Ti radosti nové;

a ulehneš-li zkormoucen,

nech potěší Tě libí snové.

A každičký Tvé lásky čin

se zúroč Tobě steronásob,

jak země, co jí dáme v klín,

nám štědře splácí ze svých zásob.

Tys jako deště krůpěje,

a jako slunka paprsk zlatý;

ač obé lidem prospěje,

obé to činí bez odplaty.

Ó šťasten buď tím vědomím,

že, ač zde časem všecko mine,

cos učinil dobrého svým,

to z paměti jich nevyhyne.