27. Neuctí tě žádná v světě jména,

Neuctí tě žádná v světě jména,

Nedosáhne důvtip básníře,

Rytce nástroj, kytka malíře

Z tvorné ruky padne zapýřená:

Já jen cyt mám, duše vyvolená,

Zpěv můj pro tě mdlý dech zefíře, 4)

Stud mi ousta víže u víře,

Že tam budeš žalmy kůrů ctěna.

A však, kdyby zvláštním někdo nadal

Tužbu srdce mého jazykem,

S nimi bych i tuto horliť žádal;

Než i takby slovo na rtech dlélo,

Co má voliť v zbytku tolikém:

Ctnost, či krásu, ducha čili tělo.