27. Ticho po pěšinách,

Ticho po pěšinách,

smutna alej cest –

park je v mlhách zasněn,

zašlých dob v něm zvěst.

Chodili jsme tudy

spolu, dítě mé;

srdce šťastných chvil těch

bolně vzpomene.

Slunce tehdy hřálo,

máj tu vonný kvet,

ptactvo sladce pělo –

nás tak těšil svět.

Chodím ve vzpomínkách

teď tu opuštěn,

mojí hlavou táhne

minulých dob sen...

Slunce v mlhách zhaslo,

podzimu kol tiš,

ptactvo dávno zmlklo –

a ty v hrobě spíš. – –