27. Tys můj živý věneček

Tys můj živý věneček

z nočních viol, z růží tkaný,

prvé lásky perličkou

porosený, uplakaný,

Emilie!

Věnečku ty živý můj,

což jsi srdci mému milý:

violy mi touhu svou,

růže lásku přislíbily,

Emilie!

Ach, jak radost zrůmění

ubledlé ty moje tváře,

až mi v náruč vloží kněz

věneček ten u oltáře,

Emilie!