27. VI. 1920

Milých hostů neuvítám

slavnostní a vervnou řečí,

milých hostů neuvítám

patetickou tirádou.

Milých hostů neuvítám

sebevědomě a pyšně:

nějak plaše, rozpačitě

přistoupí k vám poeta.

Nechce rušit slavné chvíle,

na nic nechce žalovati,

jenom trochu vzpomínat chce.

Corbière dí: Řemeslo!

Promiňte, že nezajásá,

promiňte, že nezařeční,

promiňte mu jeho plachost,

promiňte, že vzpomíná.

Na slavné dny vzpomíná si,

na rušný a skvělý obraz,

v mysl verše vtírají se

roku dvanáct napsané –

„Na stožárech prapor visí,

z oken hrdě prapor vlaje,

prapor mluví, prapor volá:

Sokolíku, Sokole!

Statisíce srdcí jásá,

statisíce prsou dme se,

statisíce ruček kyne:

Sokolíku, Sokole!

Vítáme tě, zdravíme tě,

český Sabbath změnil Čechy,

opakujem’ s hrdou pýchou:

„Přelom, přeskoč, nepodlez!“

Svátku, nelze, abys trval?

Sne, je nutno, bys byl dosněn?

Hrdosti, zas v bláto klesneš?

Krásná chvíle, neprchej!

Statisíce srdcí jásá.

Pozdrav jejich je tvým dluhem.

Přeroď Čechy, přeroď sebe,

Sokolíku, Sokole!“

Takto roku dvanáctého

předválečné verše zněly.

Promiňte, že v času změně

poeta se nemění.

Nemění se ve své lásce,

nemění se v nenávisti,

nemění se ve své touze,

nemění se v naději!

Statisíce rukou kleslo,

statisíce mužů padly,

statisíce srdcí zchladlo

z tehdejšího défilé!

Ale nad všemi, kdo padli,

ale nad všemi, kdo zchladli,

nad všemi, kdož přišli po nich,

jeden velký otazník.

Dokud ten se nezodpoví,

těžko jásat a se usmát.

Velký otazník ten visí,

jak meč visel Damoklův!

V bouřích, světem zmítajících,

v krisi všeho, v zmatku myslí

budem’ zase, čím jsme byli,

budeme zas národem?

Milých hostů nevítal jsem

hladkým slovem roku dvanáct.

Milých hostů neuvítám

hladkým slovem ani dnes!

Nechci rušit slavné chvíle,

nechci na nic žalovati,

opakuji hrdý refrén:

Přeskoč, přelom, nepodlez!

Měňavá je přízeň doby,

čas, jenž mění vše i časy,

vítězství v ráz pravdě nedá.

Přeskoč, přelom, nepodlez!

Ale k cedru na Libánu

přirovnával pravdu Kollár:

vítr, který do ní duje,

manu její roznáší.

„Přeroď Čechy, přeroď sebe!“

před osmi jsem volal roky.

Na otázku odpovídej

prosté slůvko: „Budeme!“