271. O by, dím, když duch můj tak se choulil;

O by, dím, když duch můj tak se choulil;

Naši různí slavští kmenové

Byli zlato, stříbro, kovové,

Já bych ze všech jednu sochu ulil,

Rusko bych sem v její hlavu skulil,

Dřík pak byli by v ní Lechové,

Ramena a ruky Čechové,

Serbskobych sem ve dvě nohy půlil:

Menší kmenky, Vindy, Lužic dvoje

Větve Slezů, Chorvů, Slováků,

Roztopilbych v odění a zbroje;

Před tou modlou klekati by mohla

Celá Europa, anť oblaků

Vyšší, krokem svýmby zemi pohla.