28. 10. 1922

Dny sychravé a smutné jsou

a spadlé listy větry odnesou.

A máme-li být k sobě upřímní:

náš svátek národní je svátek podzimní.

Dny sychravé a smutné jsou

a spadlé listy větry odnesou.

A slyšíš stesky kol a slyšíš spory.

Náš svátek národní dni blízký Bílé Hory.

Nač bát se podzimu, když přijde jaro zas,

a nač se mlhy bát, když vzejde slunce jas?

I když nám srdce časem bolest svírá:

umírá člověk, národ neumírá.

A nač se báti stínu Bílé Hory,

když na Tobě, by vyléčil se chorý?

Minulost těžká ať nás nemučí.

Dík budiž neštěstí, jež poučí.

K těm promluví-li, kdož dřív neslyšeli,

dík budiž neštěstí, dík budiž nepříteli.

Dík bloudění, když čerpá z něho zrak.

To není soumrak; je to pouze mrak.