28. ŘÍJNA 1918

Z Tvé krve vzešel dnes Tvůj den,

jak vychází z červánků úsvit denní,

ach, staletí muk Tvých a utrpení

jej stvořilo, Tvůj sen,

sen lidu Tvého, Svobody kdy brána

jest jemu zotvírána;

má Vlasti, budiž požehnána!

Stín noci leh’ už za Tebe

a záře se rozlévá do Tvých lánu,

Tys’ zavýskla: „V dětech svých zase vstanu,

jich slávu zdvihnu do nebe,

a jimi láskyplně zpodpírána,

zas rozkvetu v jas rána.“

Má Vlasti, budiž požehnána!

Ach, v naší lásce omládneš

a do štěstí nového vše se ztopíš,

jak hluboko v srdcích nám’s, nepochopíš,

dnes v královské Své slávě též

jak dříve ve prach ušlapána,

ať s korunou či samá rána,

má Vlasti, budiž požehnána!

Dnes na Tvých ňadrech v náručí

my mužné své pláčeme slzy v plese,

až srdce Tvé radostí zachvěje se,

zas laskání se naučí

Svých dětí, rozmarným jich něhám vzdána,

jak matka celována;

má Vlasti, budiž požehnána!

Máš, chceš-Ii, naše životy

a za štěstí Tvoje, Tvůj úsměv matky

my k nohám Ti složíme všecky statky,

teď musíš rozkvést jenom Ty,

a slávou hvězdami jak obsypána,

Ty budeš v národech všech znána:

Má Vlasti, Matko má, buď požehnána!