28. Říše lásky.

Aniž se to sladká slova linou,

Co jest mezi náma slyšeti;

Ticho větře, ustaň šuměti,

Slyš, jak city našich srdcí plynou.

Ni jsou záře, co nám k sobě kynou,

Jež tam v západ vidíš mizeti,

Blesky duchů jest tu viděti,

V sebe jak se přemilostně vinou.

Ticho, ticho, ptáčku, zmlkni spíše,

Zastav, světe, času hodiny,

Na prahu tu stojíš duchův říše.

Odlož roucho tkané zemské z látky,

Pohleď v duchů lesklé krajiny,

A již nechoď, k zemi nechoď zpátky.