28. Zima a vesna.

Kárá zima sestru svoji vesnu:

Procitneš-li z modlářských svých ze snů?

Čili není pohanstvo to známě,

Čím se zrak můj uráží v tvém chrámě?

Obraz, sochu, světlo, hudbu, vůně,

Vše to chováš ve svatyně lůně.

Toliž jsou ty pravé Boží chrámy?

Vždyť se v nich jen mysl zhola mámí.

Pro tu páru, co v tvém chrámu dýmá,

Nemuž svítiť světlo Boží zpříma.

Sestro milá, vesna zimě vece,

Stul svá ústa a se zastyď předce.

Daremna a směšna jest tvá pýcha,

V tobě smrt mře, ve mně život dýchá.