281. Čekanka.

Viz čekanku modrookou krásku,

Jak tu nyje, trpí za svou lásku,

Co žebračka u cest prášivých.

Čeká, čeká, po milém svým touží,

Své srdečko ve dne v noci souží,

Seje mut po lících zkalených.

Hrdost koljdoucích ji hyzdí, tupí,

Ona však jen tajně bez msty úpí, –

Jako Slovan v ňadrách citlivých.