282. Když pak loďka naše idyllickým

Když pak loďka naše idyllickým

Dunajem zas dále pospíchá,

Dohoníme tu Lva Jindřicha

S Přibyslavem králem Obodritským;

Onen kál se a kryl za poutnickým

Spolkem do žíně a kožicha,

Ale tento hned se přimíchá

Jako Slav k nám sardcem nepokrytským:

„Kde ste se tu vzali a kam jdete?“

Tak my, a on: „Pan Lev podávil

Mnoho Slavů, teď jej vina hněte;

Pokoje víc v celém Sasku nemá,

Proto cestu tuto vypravil

Pro odpustky do Jeruzalema.“