282. Kolébka.

Lípo, lípo, co pohnutá šumíš,

Zda-li v pravdě sobě si rozumíš,

Neb rozmárný tebou hýbá dech?

Rozmárný dech více mnou nehýbá,

Anjel strážce na větvech kolíbá

Jaré děcko, čase zlý, je nech!