284. Přízeň.

Tomu, kdo necití svatou muku,

Když se božné sýmě klíží,

Ledná kůra jej obtíží,

Nepodejme bratří věrnou ruku.

Nepodejme bratří věrnou ruku,

Který matku svou zapírá,

Prosbě její ucho své zavírá,

Nakloněné venkovskému hluku.

Ale komu síla neuvadne

Směle státi, kde mu právo velí,

Plodit, ať se jasná touha vtělí,

Ať na vroucí prso padne.

Ať na vroucí prso padne

Mlaďoch, v kterém dobrá vůle svítá,

Dítě, v kterém naděje vykvítá,

Byť si ještě jen světýlko chladné.

Širší nežli svět je srdce naše;

Ať se tedy celý svět v něm hřeje,

Rádo slabost blížního ukreje,

Ale zlobu svatým tlukem plaše.