285. Jeremiada.

Vím, když bych vám srdce své otevřel,

Že by na ně žádný nezanevřel,

Ale Bože, kyž bych jen to směl!

Věstec jsem, a proto nemám víru,

Smířuju, a proto nejsem v míru,

Mám nenávist, že jsem lásku chtěl.

Právě to, co mám, že nemám, lají,

A co nemám, na mně vytýkají,

Krákorají za mnou, kde jsem pěl.

Hrdý nerozum v mých slovech rýpal,

Z druhé strany cizí had mě štípal,

Já bez hněvu za oba se rděl.