285. Když sme přišli do Budína, právě

Když sme přišli do Budína, právě

Rumy chrámu našli v pevnosti,

V kterých hrob a v květu mladosti

Kostlivec byl o královské slávě;

Perlovec se na jeho stkví hlavě,

Tělo kryly kmentu skvostnosti,

Lidé z daleka i z blízkosti

Hádali se, kdo to, nelaskavě:

Než ty pře tak Milek porozvázal:

Že chrám Žigmunda jest svatého,

Jeroným kde Pražský někdy kázal;

Tělo pak že Kunhuta jest naše

Z Poděbrad, krev Jíří slavného,

Češka, a choť krále Matiaše.