287. Řeč.

Palcát Žižkův notné potykadlo,

Ním tisíce životův uvadlo;

Strášnýť Bruncvíkův kouzelný meč.

Vsedni Žižko náš na kůň Šemíka,

Tasni meč ten, vyveď voj z Blaníka!

Hoj to bude hrůzolíbá seč.

A já přece vím o lepším reku,

Lepším oři, meči, vyšším vzteku:

Slovo jest v jednom ten rek, oř, meč.

Chceš-li peklo ducha dítky zdávit,

Šalby jedem slovo hleď otrávit,

Narodům zkaz Boží dárek – řeč.