289. Ustup.

Zeptejme se pánů oekonomů,

Zdali jest opravdu takto tomu,

Že dost nese naše zem pro hlad.

Zeměměrci věrně ať udají,

Zdali všichni na ni se vměstnají,

Rovně vedle sebe na pořád;

Pak kdo Křesťanem se být honosí,

O poradu lásku ať poprosí,

Co mu řekne, skutkův buď podklad.

Zda nás mnoho, jako se pozdává,

Nuž! kdo lenoch, mnoho pak jídává,

Jistě že ustoupí milerád.