29. Bez dalších frází.

Na závěji hejno ptáčků

Ubožáčků.

Jeden pak, ne bez kuráže,

Zdvořile se oknem táže:

,Prosím, jste už po snídaní,

Milostpaní?‘

„I ty malý pantomime,

Rozumíme.“

Rce, a už jim milostpaní

Nese drobty od snídaní:

„Poďte všickni hladovití

K živobytí.

Ale dříve, kdo zde nový,

Ať mi poví,

Odkud jest, a jak se živí.

Nuže začni, ty zde sivý.“ –

,Prosím, já jsem ode Lhoty,

Živ z roboty.‘

„A ty?“ – ,Prosím, já jsem z Brna,

Dejte zrna.‘ –

,A já čermák ode Sloupu,

Dáte-li, sním třeba kroupu.‘ –

„A ty tamto u sýkory,

Nejsi z Hory?“

,Čim, čim – prosím, milostpaní,

Po snídaní

Bude k tomu dosti času,

Já mám hladu víc než hlasu.‘

Bez dalších pak už jim frází

Hrstě hází.

Když se řádně nasnídali,

Děkovali.

„Nuže ty tam u sýkory!“

A on: ,Prosím, nejsem z Hory.

Ale jest to morovaté,

Že se ptáte.

Ochotnému řeknu pouze,

Že jest nouze,

Vám však když se vyzpovídám,

Že vám v létě třešně jídám,

Myslím, že mne, teremtete,

Poženete.‘

Slyšíť, a jest zamyšlena

Ta ctná žena.

Nedržívá pak již zkoušku,

Ale sáhne do fěrtoušku

A rce: „Poďte hladovití

K živobytí.“