29. Já byl mořem a ty perlou,

Já byl mořem a ty perlou,

v hlubinách jsi dřímala,

čarokrásným půvabem jsi

vonné dechy sypala.

Tvoje dechy – tisíc sluncí

po hlubinách svítilo,

až se celé velké moře

v jeden plamen znítilo.

Vlna za vlnou se hnala,

aby paní uctila,

aby tobě, královně své,

s pokorou se kořila.

V tom tvé na rty s ráje slétlo

usmívání andělů,

jímž se moře rozhoupalo

do nejzazších oudělů.

V tyto divé moře plesy

jedno slovo zaznělo,

sladké slovo vroucí lásky

na rtech tvých se zachvělo.

Vlna vzala, vlně dala,

moře hlasy složilo,

a tak na tisíce písní

po hlubinách ožilo.

Minul sen, však divé plesy

ještě slyším po vlnách,

i těch písní na tisíce

v svého srdce hlubinách.