29. Když mnohý dnes Vám přání nese

Když mnohý dnes Vám přání nese

k nového roku početí,

a tone v rozkoši a plese,

jak mohl já bych mlčeti?

Mé srdce zvlášť se slastí chvěje

a vděčí Vám i blahopřeje.

Mně netřeba s tím oním lkáti,

jenž v novoroční tento den

buď strádá otce nebo máti,

neb obou jesti pozbaven;

jemužto snad i rodné jmění

zlým losem přišlo na zmaření.

Já takých dosud neznám želů,

– buď za to vroucí Bohu dík! –

ni mne, ni milých roditelů

tak krutý nestih’ okamžik.

My drahé hlavy sečítáme,

a ejhle, všecky zdrávy máme.

A proto z hloubí srdce svého

horoucích proseb vznáším hlas:

Jak, Bože, roku minulého,

rač chrániti i letos nás.

Nedej, by v roce obnoveném

kruh náš byl skrácen jedním členem.

Zvlášť otce nám i matku milou

pod křídlo blahé lásky vem;

jim zdraví dej a mysl čilou,

a na ráj proměň tuto zem,

by tušili už zde ty slasti,

jež v nebeské jim chystáš vlasti.