29. Nikdo ještě lásky nevystihnul
By Jan Kollár
Nikdo ještě lásky nevystihnul
Povahu a vládu čarovnou,
Bůh sám najvyšší ji královnou
Učinil a na trůn světa zdvihnul;
Potom okem všemocnosti mihnul
V říši tělesnou i duchovnou,
A ai hned se s tužbou milovnou
Veškeren tvor k berle její přihnul:
Proto ona v celém světě věje,
Ve hvězdách i prášku křídlatém,
Jejžto větřík z květu na květ seje;
Vede k sobě duše oddálené
Po života běhu klikatém,
Jak mne až sem k Sále olípené.