29. Nikdo ještě lásky nevystihnul

By Jan Kollár

Nikdo ještě lásky nevystihnul

Povahu a vládu čarovnou,

Bůh sám najvyšší ji královnou

Učinil a na trůn světa zdvihnul;

Potom okem všemocnosti mihnul

V říši tělesnou i duchovnou,

A ai hned se s tužbou milovnou

Veškeren tvor k berle její přihnul:

Proto ona v celém světě věje,

Ve hvězdách i prášku křídlatém,

Jejžto větřík z květu na květ seje;

Vede k sobě duše oddálené

Po života běhu klikatém,

Jak mne až sem k Sále olípené.