29 Tvé štěstí chci a v záři oka Tvého

Tvé štěstí chci a v záři oka Tvého

jak bílá hvězda chci se zrcadlit,

jak bledý leknín chrámu nebeského,

jenž v tiché tůni letní nocí svit.

Tvá, věčně Tvá. Ó, něho kouzla všeho,

chci v modlitbách svých stále Tobě žít,

ač krutá sudba žití rozmarného

nás musila tu navždy rozdvojit.

Jak bludný bard chci dál svou píseň zpívat

a životem zde kráčet za Tebou,

jak šerý stín Tvůj cestou Tvou se schvívat.

A jak ta hvězda v záři Tvé se skvěti,

rmut země nezřít – nebes velebou

se křídly s Tebou k slunci rozletěti.