292. Podiv, podiv se tam nad úkazem

Podiv, podiv se tam nad úkazem

Novým, Milče ke mně volalo,

Hledím, a ai sardce hýbalo

Hrůzou se a kosti třásly mrazem;

Dvoje mužů, Slav a Turek, na zem

Z převysoké věže padalo,

Náručí tam toho, mykalo

Tímto tuto, hněvně celým srazem:

Kdo to a zač sebe obětuje?

Ptám se já mé cesty zprávčího,

A on takto věc mi vysvětluje:

Dugovič jest rek ten s myslí čackou,

Turka mece, sadit chtícího

Koňský ocas na věž Bělehradskou.