294. A tu když mi všecko dokonále

A tu když mi všecko dokonále

Ukázal můj vůdce maloučký,

Derželi sme spolu rozloučky,

Aby každý sám už kráčel dále;

Já sem díky připojené k chvále

Jemu vzdával, on mně naučky,

Potom vzav jej oblak lehoučký

K Slávy dceře nesol k sorbské Sále:

Mně byl Mentor on a Čičerone,

Čičisbeo Jí, a poštářík

Oběma nám v lásce bezúhonné;

Já pak lásky i cest po rozkoši,

Šel sem městem, kde náš Šafařík

Bydlí, plakat los můj ku Rákoši.