297. Nuže tedy Slováci už spite,

Nuže tedy Slováci už spite,

Skoroť bude vašem po kmenu,

Nebo, jakby házel na stěnu

Hrách, slov matky Slávy neslyšíte;

Vzdělanější! po cizotách mřite,

Važte nad manželku kuběnu,

Kazatelé! lidu proměnu

Jazyka, ne mravů v uši líte:

Spisatelé! rozmnožujte hříchy,

Na spojení s Čechy repcite,

Zmařte řeč i národ z hloupé pýchy!

Než, když nebe k pomstě tato vaše

Nekajícnost zažhne, nercite

Potom, že ste byli bez Jonáše.