3. Besídka.

Když se večer na lučiny sklání,

Když se oblak na západu rdí:

Ruku v ruce, v sladkém celování,

K besídce jdem, kdežto Milek sní;

Měsíc bledý líbě hledí v ni,

Stříbří křoví na blízké tam stráni,

Z něhož ptactva mutné štěhotání

Vodopádem umrtveno zní.

Často s ní tu v blahocitech plynu,

Nebe v jejím libém vida zření,

Milostí spit, drahou k srdci vinu.

V moři citů sladkých ztopen hynu,

Jestli v studuplném uzardění

Nevinné mi vtiská políbení.