3. Bez románů.

Když se v prvém lásky ránu

Do románů

Druzi vrhali,

Říkali: ,Románem zhrdá

Jen pleť tvrdá

A hoch nezralý.‘

Mám já číst, jak leckdo z lebu

K vůli chlebu

Lásku maloval,

Abych lásky na úsvitě,

Touhu cítě,

Jím se zpravoval?

Říkám si, a bez románů

Těkám k ránu

Svěží krajinou:

Němé v lese šumí mládí,

A laň pádí

Za svou družinou.

Ó Ty, jenž’s mi, srdce tvoře,

Tajné hoře

Složil v útrobě,

Ach, ta, již mi chováš, děva,

Kde prodlévá

Sama o sobě?