3. Byla bych Ti věnce vila

Byla bych Ti věnce vila

Z fialinek modrounkých,

Vonných růží připojila,

Konvalinek útlounkých;

Však ve sadech zima vládne,

V tuhém spánku leží svět,

Země lůno že je chladné,

Nemá zniku žádný květ.

Musela jsem jinám jíti,

Jinde kvítí hledati,

Z nichž bych mohla věnec víti

A jej Tobě podati.

I našla jsem v krásném sadě,

V sadě lásky dětinné,

Kvítky v ušlechtilé vnadě,

Kvítky vonné, nevinné.

Vděčnou mysl s poslušností,

Ctnosti stálou oddanosť,

Mírnosť ducha s uctivostí

A v učení horlivosť.

Kvítky ty chci pěstovati

U veliké pilnosti,

Pak u věnec spořádati

K Tvému blahu, ku Tvé cti.

Z těch jsem věnec Ti uvila,

Přijmi jej od dcery své,

Bych zas slasti okusila,

Že jsem dítě milé Tvé.