3 Chtěl jsem srdce pohrobiti

Chtěl jsem srdce pohrobiti

utrpením zkažené –

nad lidstvem si zoufající,

neláskou až zmražené.

Nahlednu tam naposledy,

nežli dojde k loučení –

aj ty zvučky jarné milé,

jako včelek bzučení!

A tam na dnu v srdci svadlém

jarní květy mlaďounké –

kdož ví, nemůže-li býti

ovoce z nich slaďounké!

A jak Bůh jen dětem kvůli

šetřil města Ninive,

tak i já pro mladé květy

zdržel blesky ohnivé.