3. Čtenař.

Když čteš, bratře, ohlížíš se na to,

Zda je jako z tvého srdce vzato,

Sice mrzutě spis odhodíš.

Co by v srdci člověčím nechvělo,

To by arci špatnou cenu mělo,

Dobře, zda tak zvyk svůj dovodíš.

Ale jak kdy, bratře, již již haníš,

Dřív než v srdci svévolnost odstraníš?

Nežli v sobě člověka zrodíš?