3. Děvo drahá, moje žití,

Děvo drahá, moje žití,

Jak jsou krásné oči Tvé!

Nejspanilejší ni kvítí

Nemůž’ být tak vábivé.

Všecko se Ti jenom koří

Jak bohyni spanilé;

Neboť divy věru tvoří

Oči Tvoje rozmilé.

Co jest blahodárné světlo

Proserpíně vznešené,

Aby žití její kvetlo

V záři Iris růžené:

To jsi Ty teď žití mému

Na mé pouti pozemské,

Ku blankytu nadhvězdnému

Růžné světlo nebeské.