3. Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,

Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,

má slunce ještě vůli zahřívat,

nu, a já hřeji tělíčko své chudé

na cestě doubím, které mám tak rád.

Života štěstí, slyším zpívat štěstí

ve větru, jímž mne podzim celuje,

a jenž si lesem volnou cestu klestí,

že listí směje se a tancuje.

A myslím na všechno, co ještě snesu,

na rány, polibky a naděje...

Až zemru, zaneste mě v náruč lesu,

tam ztuhlé srdce znova okřeje.