3. Kam jen stavím na své pouti nohu,

Kam jen stavím na své pouti nohu,

Vidí oko jenom pouhou suť;

Za nektar se skytá holá rmuť,

Místo růží čiré trní hlohů.

Zavzni hlase vševládného rohu,

Dávné otce z hrobů tmavých zbuď,

Neb vlej aspoň mně jich oheň v hruď,

Ať ho vložiť v celý národ mohu.

Ó slyš lide, otevř útrobu,

Přijmi od otcův tu zásobu

A v ní pro vlast blahodějně těž.

Tož mu bláhy vybuduješ věž;

Ta mu bude věčně na ostrahu,

Z ní on zbije haldy všechněch vrahů.