3. KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA (Zpěv III. VOJENSKÝ SOUD)

Bože, kýž jsem policajtem,

to je vyražení,

koho chce, toho si chytne

a dá do vězení.

Každý si ho musí vážit;

kdo naň zaškaredí,

pro urážku policajta

ve štokhauzu sedí.

Ctěte, hoši, policajty!

Ouvej, jak to bolí!

Stát vyplácí krejčím metlou,

ale ševcům holí.

Slyšte, lidi, pro výstrahu

mé smutné zpívání,

že se proti policajtům

sám bůh neubrání.

Už ho vedou svázaného,

všechno ve mně hrká!

Dva ho táhnou za ramena,

jeden vzadu strká.

„Jenom mne po humnech veďte,

však já s vámi pudu,

nedělejte mi ve městě

veřejnou ostudu!“

Ale na humnech u strouhy

paní Perunice

zapírala Peruňátku

něco na sukničce.

Jak poznala svého pána,

hned se s hrozným křikem

na pochopy obořila

mokrým lavičníkem.

Ale Perun, dobrotisko,

sám ji napomíná:

„Schovej, ženo, meč do pochvy,

přišla má hodina!“ –

Policajti s Perunicí

na humnech se vadí,

u dvora se zákoníci

o Peruna radí.

A již Perun upoutaný

v šatlavě nocuje,

juristům se z paragrafů

žádný nešikuje.

Neboť ten, kdo zákony ďál,

neměl ani zdání,

že cár vezme někdy boha

do vyšetřování.

Ráno přišla apelace

k cáru celá bledá,

že se proti Perunovi

zákon najít nedá.

Cár se na ně zle osopil,

řek jim, že jsou osli,

poslal hned pro vojenský soud

do kasáren posly.

Vojenský soud, to je samec,

soudí, jen se práší:

on má všechny paragrafy

v jedné patrontaši.

Vojenský soud na civilní

dívá se zvysoka,

nesoudí podle zákonů,

všechno jen od oka.

Vojenský soud má žaludek

zdravý jako štika:

nevinného na komando

stráví jak vinníka.

Vojenský soud z ničeho nic,

jako ňáký tvůrce,

nález právně potvrzený

měl jako na šňůrce:

že dle vyšlé proklamace

komandujícího

a dle „ostatních zákonů“

svodu hrdelního

pro urážku první třídy

Jeho Veličenství,

pro vzpouru, nemravné řeči,

pro neposlušenství

Perun bůh jest odsouzený

k provazu dle práva,

že však k utopení v Dněpru

milost se mu dává;

bude ale pro výstrahu

neposlušné chase

vlečen k řece po ulicích

na konském ocase. –

Právě jeden žurnalista

seděl také v díře,

protože se bohu rouhal

a psal proti víře;

soud jej odsoudil, použiv

té příležitosti,

k stejnému trestu s Perunem

kvůli nestrannosti.