3 Magickou září protkána

Magickou září protkána

byla bytost, o níž já snil,

nežli jsem šepotem chvil

v život, jak spící do rána,

procit a narozen žil.

Mnoho potkávám těl,

přimýšlím duše si k nim.

Vítám se, loučím se, vím:

z ideje, kterou jsem zřel,

matný odlesk teď zřím.

Miluje se jen v snách,

milujem jedenkrát jen.

Kterou že miluji z žen?

Častokrát ruku jsem vztáh,

nikdy se nesplní sen.

Často rozvírám dlaň –

Motýlek? Čekal jsem víc.

Častokrát píseň, zníc,

vábí: mou láskou se staň!

Smutno pak, prázdno a nic.

Nikdy, nikdy se nevtělí

sen, jenž na víčka kles.

Věz to, má duše, a nes:

Před zrozením jsme viděli.

Životem slepi jsme dnes.