3. Osel, opice a krtek.

Co div, oslíka se přehrozný smutek jal,

Zaryčel, zahýkal,

Bohům strannost tu vytýkaje,

Proč býkům rohy dali, laje,

Proč on bez nich zrozen a bez nich sjíti má?

K bláznovství ledacos pohnůtku dá:

On nejspíš viděl v lidském rodě

U velké rohy modě.

Což tuto opička se durdí, čelo svraští?

Jí srdce nemalé posedlo záští,

An jiní pyšní se oháňkami tvorové,

A ji podařili kratičkou osudové.

K nim krtek z krtiny: „Nevděční umlkněte,

A na mne slepce pohledněte.“