3 Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,

Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,

Tvá věrná družka, předu vlákna svoje,

je širé moře potopeno v zlatě,

a rybářek tam krouží bílé roje.

A bárky plují, nebe v modrém šatě

hvězd čarokrásných přechovává zdroje,

den hasne, západ tone ve šarlatě,

a žhavou touhou zmírá duše moje.

Je svaté ticho, ve snu leží kraje,

a nad zálivem peruť noci vlaje,

kde žhavé slunce v rudých mracích mizí.

A večernice zářící a bílá

jak Venuše tam z pěny vystoupila –

já věrně předu jemnou svoji přízi.