3. Stoje na rozhraní obou světů,

Stoje na rozhraní obou světů,

tam, kde v jednu mlhu splývají,

břehy svoje vespol líbají,

nazpět hledím v matném oka znětu.

Na života pláni u propletu

světélka se bludná míhají,

oddalují sebe, sbíhají,

brzy k nebi míří v smělém letu.

Myšlenky to v věčně živém ruchu,

v stálém vzniku, v stálém plození,

všechny tonou v křehké páře vzduchu,

k sobě táhnou slabé stvoření.

Blaze tomu, kdo v tom světel poli

pravou hvězdu za vůdkyni zvolí!