3. (U hrobu mladého kněze neb jinocha.)

Již růži v Božím sadě,

Jež vnadou zkvítala,

Ach! v hrobovém smrť chladě

Tak časně ustlala.

Můj otče, drahá máti!

Setřete slzy své,

Ustaňte syna lkáti,

Jejž Bůh dřív k sobě zve;

Neb nezkvětlé růže květ,

Již smrť jest sklonila,

Tam dopěstí blažší svět,

By věčně pak žila.

Až nás pak nebe spojí

Tam v říši slunečné,

Tu smrť nás nerozdvojí

V slávě nekonečné,

Ve radosti věčné!