3. Ukojení.

Počítala se kdys růže

S něžnou sestrou lilijí,

Která to z nich blíže může

Přilnout k Panně Marii.

„Znak jsem lásky a jsem láska,

Každý v růži lásku ctí,

Každý list můj zjevná hláska,

Jakou láskou hárám k Ní.“

„A já znak jsem ctného cudu,

Znak jsem věčné čistoty,

A já blíž Ní státi budu,

Značím lép ji jako ty.“

Zachvěla se socha svatá,

K níž se kvítka toulila,

Lichou řečí dcer těch jata

Mátě Boží mluvila:

Zanechejte dcery vádu,

Mily jste jen pospolu,

Stud jen v lásky svorném řádu

Může dojít úkolu.

Od té doby vezdy sborně

K liliji se růže má,

Ta i ona jednosvorně

Na oltářech Panny plá.