3. V záhoně poslední rozkvetla růže,

V záhoně poslední rozkvetla růže,

smutná, že pozdě tak zkvetla;

družkami za uvadlými,

za těmi touha jí létla.

Po teple zářícím, radostném světle,

polibcích motýlu stůně –

v záhoně teskní teď růže,

chorá je, mdlá její vůně.

V podzimní, ztichlý park, na pusté cesty

mladý žal láska sem nosí –

teskní tu růže, a z jitra

slzami lístky se zrosí.