3. Věčnosť jednu perlu zas velikého

By Jan Květoslav Klumpar

Věčnosť jednu perlu zas velikého

Řetězu v svém lůně pohřbila,

U hrobu jí tvorstva vylila

Slzu radosti a bolu svého,

Z hrobu ale kvítek ze temného

Pestrý, jarý Vesna zkouzlila,

Aby mysl k němu vonila

Na své cestě k perle – matce jeho.

Kvítek tedy vůní oblažiti

A svou něhou jarou občerstviti

Světa dítky líbezností má;

Dobrý prý-li voní – vůni čichá,

Zlému ale v čivy bolně píchá;

Kéž pak Tobě štěstí vůni dá;

Drahý otče! dobrá jest hruď Tvoje,

Nový rok Ti podá slasti svoje,

Zdravím Tobě hojně požehná.