3. Vítej, vítej, vítej,

Vítej, vítej, vítej,

věterečku milý,

jenž jsi ještě vůní

z drahé vlasti zpilý.

Zpomíná-liž na mne

matička má drahá,

že zde vyhnán meškám

u jejího vraha.

Smutný syn však věrný

v noci o ní snívám,

ve dne na ni myslím,

k horám zrak vodívám.

V slzách zpět se vrací,

nesmí dále jíti,

v cizím světě musím

touhou lásky mříti.

Pověz jí, ach pověz,

že mi růží byla,

dokud moje duše

z úst jí medy pila,

že se ale nyní

duší mojí stala,

co mne černá zrada

do ciziny hnala.

Proto ji mé srdce

věrně bude ctíti,

dokud pro ni v hrobě

nepřestane bíti.