3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!

„Vzešel máj! Hlubokých můži želů!

Tvou proč ještě bledosť kryje tvář?

V přírodu jdi!, – zlatá slunce zář

Růže lícím, poklid vrátí čelu!“

Vyjdu v slunce! Nad luhy zkvětlými

Na západu jeho zář se stkvěla;

I má tvář se v lesku jeho rděla,

Zdobená co růžemi novými,

Sklesna v prach za sluncem rozstru ruce;

Borů šum, slavíka klokotání,

K němu nesou moji touhy lkání. –

Konec zdál se blízký moji muce.

Zašlo slunce! – – Tma splynula šedá,

A má tvář jak jindy byla bledá.