3. Vzkříšení.

Bouřným tekou dnové krokem,

Vezdy plod svůj hltí čas;

Jeden věčným zmaru tokem

Prorokuje takto hlas:

„Duch se nedá umořiti,

Ne co louka osekat,

Ne co stavba rozbořiti,

Ni co dubec zutínat.

Osekaný palouk vědy

Pučí znova zkvítaje,

Z jeho květin sladčí medy

Roj včel sobě vyssaje.

K chrámu Uměn zbořenému

Nová přijdou století,

Z něho k nebi blankytnému

Jasněj fenix poletí.

Dubů kleslých ze kořene,

Ukrytého v klínu hrud,

Nový puk se k světlu žene,

Věčně živý jevě pud.

Novým keřem v novém jaru

Vyozdobí Vesna se,

S novou řimsou v novém tvaru

Zdvihnou chrámy ze sna se.

Z jednoho kořínku k žití

Nových vstane lesů kruh –

Duch se nedá umořiti,

Věčnýť ducha plod jak Bůh.“