30. Darmo lidská peruť za výborem

Darmo lidská peruť za výborem

Tímto tvorů božských poletí;

K jehož tváři mnohá století

Shromážděly krásu sličných forem;

Jak tu horlí jeden s druhým vzorem,

Jak duch viní těla obětí,

Kde však nebe, velkou obětí,

Učí, coby se vším mohlo zborem:

Protož co já koli smělec tanu,

V básněch krásu její slavícých,

Jest jen krůpě z valných oceánů;

A však coby Tybru, Temži, Dnystru

Zníti mělo v řečech tisýcých,

To zní aspoň v jedné, Labi, Istru.