30. Procitnutí.

Pružina se hnula – stroj jde valný,

Není, není láska marný sen;

Nám zas nový započal se den,

Mizí noci, mizí mrak již kalný.

Zavanul duch jasný, neobhalný;

Zbuzen národ ve snu zahalen,

Kámen se života odvalen,

Živnou kraje, živne prostor dálný.

Bratři, bratři, zhůru tyto číše,

Zněte hlasy kolem, k výšinám,

Zdraví pijem světosáhlé říše!

Vstaly země, vstaly zdravě k ránu,

Plynou city naše k dálinám,

Jako plynou proudy k okeánu.