30. S kyticí.

Dovol, matinko, bych Ti dnešním dnem

podala kytku z fialek a růží;

zovouť se růže lásky obrazem,

a k těm se vděčnosť ve fialkách druží.

A jak Tě nemám vroucně milovat?

jak nemám býti Tvojí vděčnou dcerou

za nesčíslný dobrodiní sklad,

za lásku Tvou a štědrosť tisícerou?

Zde na světě, ach, každá květina

s odešlým jarem usýchá a vadne;

má vděčnosť však a láska dětinná,

co budu živa, nikdy nevychladne.