30. (Sníh.)

Ledový vichr krajem dých’ –

hle, s oblak mračných padá sníh...

Tak hustě padá do polí,

na hřbitov, cestu s topoly.

Krajina bíle tone v něm,

v snech bílých dříme celá zem...

Můj mrtvý hochu, v smutnou běl

tvůj hrob se v dáli přioděl.

I kytice, i nízký kříž

je zasypán v tu bílou tíž.

V hlubokou závěj zasněžen

tam tiše dřímeš věčný sen.

Však v hrobě tvém, jenž teskní něm,

mé srdce tepe pod sněhem.

A jeho teplem z jara zas

ti vzpučí něha sedmikrás.

A tráva, břečťan, růží vděk

a plno, plno pomněnek...

Nestačí všechen sněhu val,

by moji lásku zasypal.